Považuji za důležité ti říct…

Nevím, jestli tě už někdo někdy zastavil a ty ses ocitl v rozhovoru, který začínal touto větou. Člověku se až sevře žaludek, protože, ani nevím proč, obyčejně následuje něco, co není moc příjemné. A někdy to ještě pokračuje. Považuji za důležité ti říct, že jsem slyšel… Tehdy se ti kroutí žaludek na obě strany, protože víš, že informace, kterou dostaneš, byla vyslovená třetí osobou za tvými zády. Úplně běžná věta a praktika v církvi. Těžko se tvářit, že ne.

Ale co kdybychom to otočili naopak? (Jako mnoho dalších věcí, které fungují přesně naopak v Božím Království.) Co kdybychom považovali za důležité běžet za člověkem s informací, že byl ve své nepřítomnosti pochválený? Že o jeho službě někdo řekl za jeho zády nějaké uznání? Že si opravdu myslím, že jeho víra je inspirací?

Mám velice ráda dobrořečení! Nevím, jestli to je běžnou praktikou ve tvém týmu, sboru, skupině přátel, jestli ne, je to opravdu škoda. Zkus s tím možná něco udělat – dobrořeč, kudy chodíš, dobrořeč. Když si všimneš cokoli dobré na kolegovi, přítelkyni, starším ve sboru, faráři, řekni jim to. Pozorování, uznání, povzbuzení, pozitivní zpětné vazby, komplimenty jsou krásné, když jsou viděné a slyšené, posuň je nejen za zády, ale rovnou do očí. I přes pragenetiku Slováka (a asi i Čecha), mluv o lidech v dobrém. Přejně je pochval, když je za co. Posol den člověka, kterého potkáš.

V naší komunitě (církvi a kamarádů) se to snažíme praktikovat často. Snažím se to mít na mysli každý den a ideálním místem a dobou na takové dobrořečení může být například narozeninová oslava. Není skvělé říct člověku svoje pozorování, přestože roční, o jeho růstu, vztazích, inspiraci, kterou mi dal, jaký je, jak a kterou Kristovu vlastnost odráží? Je to jeden z nejlepších dárků – taková sprcha dobrořečení.

Na mých posledních narozeninách jsem dostala přesně tento dar. A to, co jsem se dozvěděla, mě teda opravdu překvapilo… Ale o tom příště.