Pomoc! Mám JOMO! (joy of missing out)

Kamarád mi přeposlal memečko – “Toto určitě máš, Maruško!”

Kamarád je rozený leader, extrovert, člověk plný energie a elánu, nadšený pro život a pro lidi, který neumí pochopit, proč bych nechtěla přijít na jeho “štefanskou párty”, kde je “jen” 50 lidí, hraje výborný playlist, do kterého lidi skáčou. Kamarádova představa projevu přátelství. Pro mne, peklo. 

Znamená to, že jsem špatný vedoucí? Že jsem špatný člověk? Že jsem špatný křesťan? Některé nastavení církve a fungování křesťanů mě nutí nad tím takto přemýšlet. Naše kultura (a já jí rozumím, protože je to časově nejekonomičtější) je založená na častém společném setkávání, kde jsou obvykle desítky lidí a člověk je odkázaný na small talk (krátký rozhovor typu: Jak se máš? Co máš nové?), na kterém není nic zlé, ale je to noční můra introvertů. Absolvovat 6 takovýchto rozhovorů za sebou je pro mne tak vyčerpávající, že by to extroverta ani nenapadlo. 

A přitom já mám lidi upřímně ráda. Ráda jim sloužím, i jsem s nimi ráda. Avšak v malé skupince, s jednotlivcem, v rozhovoru, který někam vede a trvá dost dlouho, abychom se dostali k podstatě. V církvi, která je ale designovaná trochu jinak to může vyznít, jako vyhýbání se lidem, skoro až mizantropicky. Není to tak.

Před nějakou dobou jsem četla knihu od Courtney Ellis o čistění a vytřiďování – vzala teorii Marie Condo na novou úroveň a mluví o tom, jaké je prospěšné pro naše rodiny, vztah s Kristem, i naši duši, když se naučíme nejen si uklidit a protřídit šatník, ale i sociální sítě a věřte, nevěřte, i rozvrh týdne a měsíce. Nemusíme na všechno říct ano, nemusíme všude být, mít kalendář přecpaný událostmi, protože to v dnešní době vypadá svatě. 

Teď vůbec nemluvím o zahálce a nezodpovědnosti, ale o tom, že jsme se jakoby časem nastavili tak, že bez nás se přestane točit zeměkoule – musíme být na obou bohoslužbách v neděli, na každém modlitebním setkání, nemůžeme chybět na posezení s pizzou, skupinkové procházce v parku, společenských hrách u kamarádů, nácviku pěveckého sboru na svatbu, na které stejně nebudeme.

Je obrovská svoboda v odvaze říct ne, když je toho hodně, když se potřebujeme dospat, když reagujeme podrážděně kvůli nedostatku času v samotě s Ním.

Jestli tě k tomu Duch vede, řekni ne a potom se podívej na fotky na Facebooku a ciť JOMO – radost z vynechání – žehnej a raduj se, že se zem bez tebe nepřestane točit.


FOMO – fear of missing out – pojem týkající se dnešní generace Y a Z, který popisuje ničivý pocit, že člověk něco zmeškal, byl vynechaný, něco se dělo bez něj.

JOMO – joy of missing out – začal jako nadsázka, popisujíc opačný jev toho, že v přeplněnosti kalendářů je radost něco vynechat.

Zůstaň v kontaktu

Přihlas se k odběru našeho info listu a budeme ti posílat nejen informace o novém obsahu na našem webu, ale i zajímavé materiály, které na našem webu nenajdeš.

Tvůj email zůstane u nás, nikomu ho nebudeme dávat.

Související příspěvky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..