JAK BUDOVAT „ŠIROKOU & HLUBOKOU“ CÍRKEV? #2 [JAKUB VEJMĚLKA]

Život společenství

V minulém článku, kdy jsem se zamýšlel nad tématem “šířky a hloubky církve” jsem se snažil sdílet své přemýšlení o tom, jak bychom se měli v našich církvích a službách ptát na tyto dvě otázky:

Jak jít do šířky tak, aby rostla hloubka?
Jak jít do hloubka tak, aby rostla šířka?

Dnes se chci zastavit nad několika body, které věřím charakterizují společenství, které je hluboké i široké. Není to vyčerpávající seznam, spíše body o kterých přemýšlím více v poslední době.

1. Společenství žije autentický život víry

Církev nemá být muzeem dokonalých lidí, kteří vystavují svou dokonalou víru a všechnu špínu a odpadky schovávají hluboko v trezorech. Církev nemá být ani skupinou anonymních alkoholiků, kde na sebe všichni akorát kydají hnůj a hrdinou je ten, kdo na sebe dokáže před celým sborem vytáhnout největší špínu. Ježíš zemřel a vstal z mrtvých a vzkřísil nás k životu.

Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Efezským 2:4-7

Žijme prosím v církvi život. Církev se neodehrává (jen) v neděli ráno (popř. odpoledne nebo v sobotu). Není to jednorázový program, církev vlastně není sama o sobě programem. Je to společenství lidí, kteří spolu žijí život. Sdílejme ve společenství těžkosti a selhání a sdílejme spolu i vítězství a slovy apoštola Pavla i bohatství milosti. Pokud takto budeme žít, pak věřím, že církev bude společenstvím hlubokých vztahů, které přitahují svět.

Aplikace: Neoddělujme svůj duchovní život od “světského”. Mluvme o životě tak jak je, celistvě, nejen v církvi, ale i tam. Vždyť Kristus žije v nás. A my žijeme v Něm.

2. Společenství pláče s plačícími a slaví se slavícími

Dokonce i nás vedoucích se týká normální život. Neunikneme momentům, kdy je vše na dvě věci a nebo naopak chvílím naprosté euforie a emocionálního prožívání Boží blízkosti a přízně. V otázce vedení dalších pak máme tendenci pohlížet na svět optikou našeho aktuálního prožívání víry. To pak ale často vede k reakcím, které nepomáhají pocitu přijetí nebo budování.

Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Římanům 12:15-16

Je extrémně těžké někdy odhlédnout od svých vlastních aktuálních pocitů, ale uvědomění si tohoto rizika je prvním krokem k nápravě.

Aplikace: Uvědomujme si, že náš současný pohled na utrpení nebo radost v životě je ovlivněn naší vlastní aktuální realitou. Při rozhovorech s druhým se soustřeďme na pochopení jeho nebo její reality.

3. Společenství neztrácí nechápající

Přiznám to otevřeně, tato myšlenka není tak úplně moje, ale protože ji považuji za velmi důležitou, chci ji s vámi sdílet. Andy Stanley v jedné své přednášce říkal: “Je v pořádku ztratit lidi, protože s tím co říkám nesouhlasí. Ale není v pořádku ztratit lidi, protože tomu, co říkám nerozumí”. Není to snadný úkol. V křesťanském prostředí se již za ta léta vytvořil žargon, křesťanština, jak tomu říkám. Jednotlivá slova, způsob mluvy i obraty, kterým dlouholetí křesťané perfektně rozumí, ale kdokoliv “ze světa” nemá tušení o čem je řeč.

Jedná se jak o kázání, tak o rozhovory mezi lidmi. A pozor, pokud se na téma podíváme perspektivou našich prvních dvou otázek, pak můžeme přijít na to, že tato charakteristika společenství má význam do obou směrů. Nejen, že nám budou rozumnět lidi, kteří nemají diplom z besídky, ale donutí nás to hledat skutečný obsah za zažitými frázemi a přemýšlet, o co vlastně Otce prosíme, pokud někomu “vyprošujeme požehnání”.

Aplikace: Naučme se mluvit normálně. O životě, o Ježíši ,o víře, i o církvi.