Jednota II.

V předcházejícím článku jsem psala o jednotě našeho společenství, kterou můžeme dosáhnout jedině v Kristovi. O tom, že jednota neznamená uniformitu a my všichni dohromady jsme tělo Kristovo. Víc si o tom můžeš přečíst TADY.

Nabízím ti osm jednoduchých, ale zároveň těžkých nápadů, jak budovat jednotu ve tvém společenství:

1. Přilož ruku k dílu.

Jednota není něco, co se najednou stane. O jednotu musíme usilovat, musíme o ni záměrně bojovat. Každý z nás. V listě Efezským 4:1-6 se píše: „Prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech“

Tvoje společenství se tě týká. To, jaké máte vztahy, jestli se za sebe modlíte a mluvíte spolu se zájmem jeden o druhého, je na všech, nejen nad vedoucích sboru, mládeže.

2. Předpokládej, že záměry toho druhého byly ty nejlepší.

Satan jednoduchými zbraněmi překrucuje slova, která slyšíme, pohledy, které se nám dostávají nebo nedostávají. Zasadí myšlenku do tvé mysle, že ten druhý se na tebe zlobí, nemá tě rád, posuzuje to, co děláš. Představ si ale, že bys o každém smýšlel v tom nejlepším světle. Že by záměry tvých bratrů a sester byly v tvojí hlavě vždy ty nejlepší. A tedy, když se na tebe někdo nepříjemně podívá (z tvého úhlu pohledu) jdi jednoduše za ním a zeptej se, co to znamená a jak ten pohled myslel. Ne proto, že chceš vytvořit konflikt, ale proto, že věříš záměrům druhých, tomu, že všechno, co dělají, slouží na budování. Jestli se ocitneš v opačné situaci, tak napomeň svého bratra/sestru a povzbuď je, aby změnili svůj postoj. „Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte (za to) vděčni.“ Koloským 3:13-15

3. Nebuď sobec.

Někdy se stává, že chodíme do společenství jen s očekáváními. Co bych chtěla zažít, jak bych se chtěla cítit, co bych chtěla slyšet. Zkus si na chvíli představit, že se celý svět, celé společenství se netočí jen kolem tebe. Představ si, že Kristus je centrem tvého sboru. Není to lepší představa? Nečekej, že všechno, po čem toužíš, bude naplněno skrze tvoje společenství, které tvoří hříšní lidé. Obrať svůj zrak ze sebe na Krista a ostatní.

4. Nechej druhé žít.

Když už píši o obrácení pohledu na své bližní, ruka v ruce s tímto zaměřením jde posuzování. Tvůj pohled nemá být plný odsouzení ale lásky. Nehodnoť, kdo se jak chová a co říká. Ne všichni musíme mít stejné názory. Nechej druhé žít.

5. Pojmenuj hřích tváří v tvář.

To, že respektuješ pohled ostatních, neznamená schvalovat hřích. „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.“ (Matouš 18:15). Pojmenovat hřích je potřebné tváří v tvář, tak jak to říká Ježíš. Ne za zády, ne přes Messenger nebo SMS. Tváří v tvář a s láskou. Je to náročné, ale přináší to mnoho ovoce.

6. Žij v lásce.

„Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.“ 1.Petra 3:8-9

Pán Ježíš nám ukazuje dokonalý příklad života v lásce. Učedníci, farizeji, lidé z davu. Každý ho do určité míry zklamal. On nečekal, dokud bude spokojený se společenstvím, a až potom začal milovat lidi okolo. Ukázal nám, že láska k Otcovi a k bližním je základ, na kterém se společenství buduje. 

7. Kritika by měla začínat od tebe.

Je lehké být nespokojný se sborem, do kterého chodím. Věčně mrčet a stěžovat si na okolí. Ideální společenství ale neexistuje. Když se podíváš do zrcadla, rychle zjistíš proč to tak je. Všichni jsme nedokonalí a hříšní. Kritika musí začít od tebe.

8. Buduj jednotu mimo společenství.

Tím myslím, mimo těch dvou hodin týdně, kdy se setkáte v neděli v kostele nebo v pátek na mládeži. Setkáváš se s lidmi ze sboru i mimo sbor? Máš je rád jako své přátele nebo je jen „strpíš“ během setkání?

Jestli chceme budovat jednotu ve společenství, musíme si vyhrnout rukávy a pustit se do toho z kraje. Od sebe. Projdi si ještě jednou všech osm nápadů. Pověs si je na ledničku nebo k posteli a zkus se v nejbližším týdnu zdokonalit aspoň v jednom z těchto bodů. Toto není žádná teorie, kterou se musíš jen naučit nazpaměť. Jsou to praktické nápady, které potřebuješ začít žít, abys viděl změnu ve svém společenství. A to všechno v nadpřirozeném konání Krista, který je v našem středu.