Lídři, pozor na srdce!

Vedeme srdcem. Když naše srdce nebudou v pořádku, naše vůdcovství může dostat infarkt.

Jako lídři vedeme naším srdcem. Vedeme jím víc než našimi zkušenostmi, know-how, vědomostmi a zručnostmi. Je to náš nejsilnější nástroj, osa našeho vůdcovského světa. Srdce nám interpretuje realitu okolo nás a podepisuje se na našich reakcích. Proto, když naše srdce nebudou v pořádku, naše vůdcovství může dostat infarkt.

Věkem, a díky prostředí, jsme si zřejmě vypěstovali poměrně slušné návyky, díky kterým jsme „v pohodě“. Chováme se dobře. Vždyť to se od lídrů konec konců očekává. Být milí, motivující, trpěliví, vlídní… A když nám něco „ujde“, řekneme si, že příště si budeme dávat větší pozor. Ovládneme se. Ale kontrolovat své chování a kontrolovat své srdce jsou dvě různé věci. A tak se rychle může stát, že přestože byl někdo dlouhé roky „pohoďák“, jeho srdce a jeho chování si šli dvěma odlišnými cestami – nebo spíše rytmem. Až jednoho dne… Až to jednoho dne ruplo. Totálně vybuchl nebo morálně selhal. „Kdo by to byl o něm řekl?“ No kdo? Přece každý, kdo viděl tu obrovskou vzdálenost mezi jeho chováním a srdcem. Každý, kdo uměl číst v symptomech jeho vychýleného srdce… Nakonec ho jeho srdce doběhlo. Neutekl mu. Nikdo z nás mu neuteče na dlouho. Když naše srdce nebudou v pořádku, naše vůdcovství nebude dobré. Ani moje. Ani tvoje.

…kontrolovat svoje chování a kontrolovat svoje srdce jsou dvě různé věci.

Choroby srdce

Zřejmě jsme celkem dobří v tom, jak kontrolujeme svoje chování, ale mnohem méně jsme dobří v tom, jak kontrolujeme svoje srdce. Jak ho vlastně zkoumat? Jak rozlišit, která pohroma ho právě napadla? Není to lehké. Učit se porozumět vlastnímu srdci je celoživotní proces. Možná čtyřmi chorobami, které popisuje kazatel Andy Stanley ve své knize Nepřátelé srdce. Může být? Pojďme teda na to – jaké choroby může naše srdce mít a jak se podepíšou na našem vůdcovství?

Vina

Vinní lídři mají tajemství. Říkají si: „mám něco, o čem kdybys věděl, změnilo by to tvůj pohled na mě.“ Vinní lídři mají tajemství a tak vytvářejí prostředí podezírání. Vždyť když oni mají tajemství, tak zřejmě i ostatní kolem nich mají nějaké, ne? Nedokážou důvěřovat ostatním, protože sami jsou nedůvěryhodní. Vinní lídři netvoří komunitu, budují si kolem sebe stěny. Potřebují je. Potřebují si chránit svoje temné tajemství. Proto prudce zakročí ve chvílích, kdy by mělo být jejich tajemství poodhalené. A nikdo neví proč.

Hněv

Lídři, se sklonem k hněvu, mají pocit, že všichni jim něco dluží. Je téměř nereálné jim vyhovět. Problémem je, že přitahují následovníky a zaměstnance, které nezajímá, co je potřebné pro organizaci/církev, ale co uspokojí jejich šéfa. Takováto atmosféra má vliv na rozhodnutí, které se přijímají a mají vplyv na to, kteří lidé jsou dosazení do funkcí.

Chamtivost

Chamtiví lídři mají pocit, že všechno je o nich. Mají problém dát do centra pozornosti někoho jiného, než jsou oni. Oni jediní si přece zaslouží celou pozornost. Za jízdy mění pravidla hry tak, aby oni vyšli z každé situace nejlépe. Protože jejich cílem není, aby byli úspěšní všichni v týmu, ale aby byli úspěšní oni. Jako malé dítě, které změní pravidlo ve hře, když začne prohrávat, když někdo jiný začíná být populární.

Závist

Ó, tady čtěme velmi pozorně, lídři! Závidějící lídři se neumí radovat, když se daří někomu jinému. Je to ten pocit, který říká: „chci mít to, co mají oni, a nechci, aby oni měli to, co mají.“ Když do svého nitra nahlédneme opravdu poctivě, zjistíme, že tato choroba v jisté fázi vůdcovství neobešla téměř nikoho. Závidějící lídři ukazují na chyby ostatních, nedokážou podpořit úspěch někoho jiného nebo se cítí ohrození populárními  a nadanými lidmi v týmu. Ba co víc, měří svůj úspěch na základě selhání druhých lidí: „sice jsem se nijak nezlepšil, ale on to teď pořádně pokazil, takže mám ze sebe lepší pocit.“ A když náhodou ten druhý lídr neselhal, tak závidící lídr výkon svého kolegy před kolegy kritizuje a ponižuje do té doby, dokud mu nestoupne jeho vlastní hodnota. Dobrý pocit ze sebe, když jinému se nedaří něco, v čem doteď vynikal. Kdykoli se přistihneš, jak ti přinesl úlevu neúspěch jiného lídra, trpíš touto chorobou. Závistiví lídři mají nakonec problém delegovat. Do práce zapájejí pomocníky, ale ne skutečné nástupce.

Kdykoli se přistihneš, jak ti přinesl úlevu neúspěch jiného lídra, trpíš touto chorobou.

Co s tím?

Andy ve své knize doporučuje na naše srdce několik cvičení. Když píšu cvičení, tak cvičení, ne jednorázových cviků. Na vinu je řešením transparentnost, vyznání hříchů. Ano, taky přiznání bude něco stát, ale tvoje srdce bude zdravé. Na hněvje řešením odpuštění. Odpuštění je to, když rozeznám, že mi něco bylo vzaté, identifikuji, co to bylo a rozhodnu se, že mi ta osoba už nic nedluží. Odpuštění je v principu tvrzení: „Dluh je zrušený!“ Odpuštění není fér, ale je jediným funkčním řešením. Chamtiví lidé se zase potřebují naučit dávat. Štědře. Bez ohledu na pocity. A nakonec, žárlíš? Oslavuj. Oslavuj! Oslavuj úspěch lidí, kterým nejvíc závidíš! Řekni jim, že jsou dobří. Není to pokrytecké. Právě, že jim řekneš pravdu. Kdyby to pravda nebyla, tak nemáš problém. Jdi a řekni: „Těch 50 nových lidí na vašem táboře je úžasné číslo!“

Matouš ve své patnácté kapitole (verše 1-20) zachytává událost, na závěr které Ježíš říká, že to, co je ve tvém srdci se nakonec projeví ve tvém chování. Tvoje srdce ovlivní všechno – tvůj duchovní život, tvůj vztah k lidem… tvoje vůdcovství. Tak co? Jak se má tvoje srdce? Téměř všichni se dokážeme správně chovat. Ale doopravdy – jak se má tvoje srdce?

Co ty na to? Jaká je tvoje zkušenost? Jsou nějaké choroby srdce, na které bys ostatní lídry upozornil ty? Jestli ano, uvítáme tvoje postřehy na našem FB.

Tento blog čerpá z knihy a podcastu Andyho Stanleyho: Nepřátelé srdce.